Nemít v Lublani vozidlo o dvou kolech?
Jako dítě jsem se bál kola s přehazovačkou 😊. Trval jsem na tom, aby mi děda podrobně vysvětlil, jak to celé funguje, aby mi to nakreslil a důkladně popsal všechny možnosti, které mohou nastat, kdy je vhodné jakou kombinaci převodů použít (měl jsem poměr 3 ku cca 6 kolečkům), a jak je možné, že se díky přehazovačce při šlapání tolik nenadřu? Přitom samotné jízdě na kole jsem se naučil rovněž s dědovou pomocí asi tak za 30 vteřin a průměrně nás to stálo každého půl rozbitého kolena 😇. Ale kolo s přehazovačkou byl úplně nový svět plný kopců a dobrodružství.
Kolo? Ne, raději koloběžku
Moje první setkání s koloběžkou, resp. s koloběžkařem bylo na začátku mého bakalářského studia (hluboko v roce 2005). To si tak jdete řekněme první den ze školy po ulici a kolem vás projede borec s dredy a na koloběžce, a vy si řeknete, to je frajer. A když přijdete na kolej, tak zjistíte, že ten borec je váš nový spolubydlící, koloběžku vám ochotně půjčí 🙏 a stanou se z vás přátelé 👍.
Hradec je město cyklistům z českých měst asi nejnakloněnější, a i když jsou nám většinou předkládány zahraniční vzory jako Nizozemí, pokud jste někdy strávili delší čas v Amsterdamu (a jezdili tam na kole), budete se mnou nejspíš souhlasit, že odpovídající infrastruktura je jedna věc, ale vlastní chování a ohleduplnost cyklistů vůči sobě navzájem tomu všemu dává nový rozměr. A i když řidiči cyklistům v Hradci dle mého stále moc nefandí, cyklisti si to umí vynahradit a panuje tam přátelská cyklosféra.
Nasedni a prostě jeď 🚴🏻
V Lublani je to všechno 😳. Infrastruktura, cyklisté vnímaví vůči sobě navzájem a ohleduplní řidiči. V turistickém průvodci psali, že pravidla silničního provozu jsou prakticky shodná s těmi, která platí v ČR, ale já pořád přemýšlím, jestli tady platí pravidlo pravé ruky? Pokaždé přibrzdím, abych dal přednost a pokaždé jsem ji zatím dostal, a nikdo přitom negestikuluje ani nenadává. Jediné, za co na vás bude někdo nejspíš doopravdy křičet (ano, mluvím z vlastní zkušenosti a jsem tomu staříkovi vlastně vděčný), když pojedete na cyklostezce v protisměru, drtivá většina je totiž jednosměrná a místní to poměrně striktně dodržují. Když potřebujete kouset popojet třeba k domu, vezměte to raději po chodníku 👍. Jen si tedy dejte pozor, aby vedlá vás nestála Policija, protože pokuty za dopravní přestupky jsou tu velké i když jedete jen na kole (jízda na chodníku 120 € 🙁, jízda v opilosti rovnou 1200 € 😱).
Jak se ještě v Lublani jezdí na kole? Bez helmy, v žabkách, s nákupními taškami i košíky, s telefonem v ruce a ideálně kompletně handsfree. Na kole tady jezdí všichni, jezdit na kole je tu jako dýchat.
Mestno kolo BICIKE(LJ) aka česká Rekola
Funguje zde pochopitelně i oficiální bikesharing, a míří především na turisty, protože místní mají všichni vlastní kolo. Ačkoliv jsem ho nezkoušel, přivezl jsem si koloběžku a zatím jsem zdá se svého druhu na místních stezkách jeden jediný 😎, podrobné informace jsou přehledně dostupné v angličtině na http://en.bicikelj.si/. Můžete si vybrat mezi týdenním (za 1 €) a ročním pasem (za 3 €) – pozor k tomu potřebujete ještě místní urbana kartu, zaregistrujete se online pomocí e-mailu a svojí platební karty, na e-mail obdržíte unikátní odemykací PIN, díky kterému si potom už jen vyzvednete kolo ze stojanu (vše funguje skrze dotykové průvodce). První hodina je vždy zdarma, druhá potom za 1 €, třetí za 2 €, čtvrtá a každá další potom za 4 € (kompletní ceník). Ačkoliv míst pro vyzvednutí i navrácení kol je dostatek, celkem 38 po celé Lublani, je dobré si trasu alespoň trochu naplánovat s pomocí oficiální mapy, abyste je potom zbytečně nehledali. V terénu pro vás potom bude pro vás užitečná aplikace AllBikesNow (iOS i android).
Určitě byste měli v Lublani jezdit na kole, je to příjmený, bezpečný a dostupný způsob dopravy. Je to svým způsobem i odpověď na až překvapivě často otázku, jestli je tady metro 🖖.
Není místa ani času, kde bych chtěl být teď raději.
Posted from Park Tivoli for #YearInTheLife series.
Updated 25. 11. 2017, poté, co jsem vyzkoušel místní systém půjčování kol.