středa 23. srpna 2017

Nemít v Lublani vozidlo o dvou kolech?

Jako dítě jsem se bál kola s přehazovačkou 😊. Trval jsem na tom, aby mi děda podrobně vysvětlil, jak to celé funguje, aby mi to nakreslil a důkladně popsal všechny možnosti, které mohou nastat, kdy je vhodné jakou kombinaci převodů použít (měl jsem poměr 3 ku cca 6 kolečkům), a jak je možné, že se díky přehazovačce při šlapání tolik nenadřu? Přitom samotné jízdě na kole jsem se naučil rovněž s dědovou pomocí asi tak za 30 vteřin a průměrně nás to stálo každého půl rozbitého kolena 😇. Ale kolo s přehazovačkou byl úplně nový svět plný kopců a dobrodružství.

Kolo? Ne, raději koloběžku

Moje první setkání s koloběžkou, resp. s koloběžkařem bylo na začátku mého bakalářského studia (hluboko v roce 2005). To si tak jdete řekněme první den ze školy po ulici a kolem vás projede borec s dredy a na koloběžce, a vy si řeknete, to je frajer. A když přijdete na kolej, tak zjistíte, že ten borec je váš nový spolubydlící, koloběžku vám ochotně půjčí 🙏 a stanou se z vás přátelé 👍.

Hradec je město cyklistům z českých měst asi nejnakloněnější, a i když jsou nám většinou předkládány zahraniční vzory jako Nizozemí, pokud jste někdy strávili delší čas v Amsterdamu (a jezdili tam na kole), budete se mnou nejspíš souhlasit, že odpovídající infrastruktura je jedna věc, ale vlastní chování a ohleduplnost cyklistů vůči sobě navzájem tomu všemu dává nový rozměr. A i když řidiči cyklistům v Hradci dle mého stále moc nefandí, cyklisti si to umí vynahradit a panuje tam přátelská cyklosféra.

Nasedni a prostě jeď 🚴🏻

V Lublani je to všechno 😳. Infrastruktura, cyklisté vnímaví vůči sobě navzájem a ohleduplní řidiči. V turistickém průvodci psali, že pravidla silničního provozu jsou prakticky shodná s těmi, která platí v ČR, ale já pořád přemýšlím, jestli tady platí pravidlo pravé ruky? Pokaždé přibrzdím, abych dal přednost a pokaždé jsem ji zatím dostal, a nikdo přitom negestikuluje ani nenadává. Jediné, za co na vás bude někdo nejspíš doopravdy křičet (ano, mluvím z vlastní zkušenosti a jsem tomu staříkovi vlastně vděčný), když pojedete na cyklostezce v protisměru, drtivá většina je totiž jednosměrná a místní to striktně dodržují. Když potřebujete kouset popojet třeba k domu, vezměte to raději po chodníku 👍.

Jak se ještě v Lublani jezdí na kole? Bez helmy, v žabkách, s nákupními taškami i košíky, s telefonem v ruce a ideálně kompletně handsfree 😱. Na kole tady jezdí všichni, jezdit na kole je tu jako dýchat.

Mestno kolo BICIKE(LJ) aka česká Rekola

Funguje zde pochopitelně i oficiální bikesharing, a míří především na turisty, protože místní mají všichni vlastní kolo. Ačkoliv jsem ho nezkoušel, přivezl jsem si koloběžku a zatím jsem zdá se svého druhu na místních stezkách jeden jediný 😎, podrobné informace jsou přehledně dostupné v angličtině na http://en.bicikelj.si/. Můžete si vybrat mezi týdenním (za 1 €) a ročním pasem (za 3 €), zaregistrujete se online pomocí e-mailu a svojí platební karty, na e-mail obdržíte unikátní odemykací PIN, díky kterému si potom společně se svojí kartou už jen vyzvednete kolo ze stojanu (vše funguje skrze dotykové průvodce). První hodina je vždy zdarma, druhá potom za 1 €, třetí za 2 €, čtvrtá a každá další potom za 4 € (kompletní ceník). Ačkoliv míst pro vyzvednutí i navrácení kol je dostatek, celkem 38 po celé Lublani, je dobré si trasu alespoň trochu naplánovat s pomocí oficiální mapy, abyste je potom zbytečně nehledali.

Určitě byste měli v Lublani jezdit na kole, je to příjmený, bezpečný a dostupný způsob dopravy. Je to svým způsobem i odpověď na až překvapivě často otázku, jestli je tady metro 🖖.

Není místa ani času, kde bych chtěl být teď raději.

Posted from Park Tivoli for #YearInTheLife series.

Žádné komentáře:

Okomentovat