úterý 28. února 2012

Jak zapojit studující do hodnocení výuky?

Není to tak dlouho, co jsme na naší fakultě (Filozofické Univerzity Karlovy) realizovali další kolo hodnocení výuky, které tentokrát mělo dvojí podobu, kromě "tradičních" papírových dotazníků se mohli studující vyjádřit rovněž elektronicky. Věřím, že řady zarytých odpůrců jakéhokoliv hodnocení výuky již téměř zcela prořídly, místo nich se začaly v poslední době velmi silně ozývat hlasy volající právě po hodnocení elektronickém, jaké ale první (standardizované) elektronické hodnocení bylo?

Nechci otevírat otázku, zda bychom měli na elektronické hodnocení přejít či nikoli, existují relevantní argumenty pro i proti, jsem bohužel však přesvědčen, že tento pokus podpoří spíše argumenty proti.

Celou jeho organizaci musím s lítostí zhodnotit jako poněkud chaotickou a nejasnou (informace o realizaci nebyly předem komunikovány, vyrojilo se proto mnoho otázek např. o jeho oficiálnosti i reálném dopadu), do jisté míry to však dokážu jako tajemník oboru pochopit a snad i omluvit, moc dobře si totiž uvědomuji, že zorganizovat akci takovéhoto rozsahu není vůbec jednoduché. Za mnohem nešťastnější ovšem považuji argument, který opakovaně jasně či jen v náznacích zazněl v jeho kontextu, měl podpořit zapojení studujících do elektronického hodnocení, tezi, že vyplnění (v podstatě vyplnění již jednou vyplněného) je tak důležité především proto, že pokud se nesejde dostatek odpovědí, nebude možné zavést elektronické hodnocení jako jedinou jeho formu. Autor jím totiž v podstatě předem odsoudil celou akci k neúspěchu.

Snad úplně nejčastější a zároveň i zcela relevantní argument, proč studující nechtěli elektronické hodnocení vyplnit (a většinou ani nevyplnili), byla jeho duplicitnost. Ani mně se nechtělo dvakrát hodnotit tytéž kurzy (samozřejmě prostřednictvím stejného dotazníku, aby bylo možné výsledky porovnávat), nedává to totiž smysl. A to ani těm, kteří jej vyplnili. Zvolený model byl zcela špatný a ať už budou jeho výstupy jakékoliv, nelze je bohužel považovat za relevantní.

Upřímně doufám, že v tomto režimu nebude probíhat i hodnocení na konci letního semestru, nebyl by to už totiž přešlap, ale neomluvitelná chyba. Studující je zapotřebí k hodnocení motivovat (a současná motivace v tom, že ti neúspěšní budou potrestáni, je naprosto nedostačující), nikoliv represivně nutit. Hodnocení není třeba ani něčím podmiňovat, jak někteří navrhují (podmínit jím třeba zápis předmětů; bez ohledu na to, že to odporuje studijnímu řádu). Studium na vysoké škole je svým způsobem hra, splňuje všechna kritéria pro hru, občas se u ní sice člověk zapotí, ale umí být i velmi zábavná.

Inspirujme se úspěšnými příklady leteckých společností či populární geolokační hrou Foursquare (doporučuji projít si např. prezentaci Josefa Šlerky Gamifikace - další evoluce web či prezentaci studentek SNM na téma Gamifikace cestování) a gamifikujme hodnocení výuky, úspěch se dostaví.

Posted from my iPad.

Žádné komentáře:

Okomentovat