pondělí 23. ledna 2012

Jaká byla #nmi12 při pohledu z druhé strany?

V sobotu se v hlavní budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na Palachově náměstí konal první ročník výroční konference nových médií (rozuměj obor Studia nových médií Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK včele s Josefem Šlerkou se rozhodl, že marketingových konferencí má už dost), akce s odvážným cílem propojit akademickou a business sféru v oblasti internetového marketingu. Jako zástupce té první a pravá ruka J. Šlerky jsem se ocitl v roli jednoho z hlavních organizátorů, proto si dovoluji níže shrnout své zkušenosti a dojmy, které si troufám tvrdit jsou přeci jen trochu jiné, než většiny návštěvníků a návštěvnic.

New Media Inspiration 2012 byla již třetí akce, kterou jsem na hlavní budově organizoval a velice mě potěšila poznámka jedné kolegyně, která se zůčastnila i dvou předchozích akcí (Wikinomics Forum 2010 a Kognice 2010), prý se neustále zlepšujeme :-). Naučili jsme se v tomto specifickém světě pohybovat, předem hlásit i rezervovat. Víme již jaké žádosti, v jakých termínech a komu máme předložit, odkud kam vedou nejrůznější zkratky, v čem nám vedení vyjde vstříc a co je už za hranicí. I přesto je to pokaždé výzva, protože skutečně o co předem nepožádáte a není vám schváleno, to na místě už nevyřešíte. Problém nastává, když váš partner očekává jistý servis ze strany pronajímatele, toho byste se dožadovali marně. Stručně řečeno, když si neuvědomíte, že budete u registrace potřebovat počítač (a zdroj elektřiny), nemile vás překvapí, že se do žádných dveří pro natažení prodlužovačky nedostanete.

Dle zmínek na twitteru pod hashtagem #nmi12 jsem přesvědčen, že jsme se žádného velkého přešlapu nedopustili, o to více ale člověka zamrzí ta drobná rýpnutí. Ne snad proto, že by mi vadila kritika, ale protože si člověk přesně uvědomí, že danou věc chtěl ošetřit, avšak v seznamu priorit byla nakonec upozaděna něčím jiným, nebo prostě protože ji jinak vyřešit nebylo možné. Ať už člověk vyběhne po schodech nahoru a dolů kolikrát jen chce, nikdy se mu nepodaří postihnout úplně vše (alespoň získá ale dobrý trénink pro Schodies ;-).

Mám velikou radost z počtu účastníků a účastnic, z kvality příspěvků, jsem rád, že bylo všem teplo, nikdo netrpěl hladem či abstinenčními příznaky z nedostatku kofeinu, dmu se pýchou nad příspěvky našich studujících i novomediální instalací skupiny Cancel. Mám radost, i když jsem nelyšel ani jeden celý příspěvek. Vydali jsme se správnou cestou!

A jestli má tento článek nějaký opravdu hluboký smysl, určitě mi pomohl uvědomit si, že bych potřeboval slyšet, co podle vás byl náš největší #fail? A jak moc velký byl? Jeden účastník na facebooku nám doporučoval, abychom vás k tomu prostřednictvím dotazníku vyzvali, odpověděl jsem, že se nad tím zamyslíme. Přesně to jsem udělal a i když z toho budu nejspíš smutný, přeji si, aby se sešlo co nejvíce odpovědí.

Posted from my iPad.

2 komentáře:

  1. Tak já jsem už psal, rezervace na afterparty byla tragická, jinak nemám problém.

    OdpovědětVymazat
  2. Jasně, díky za podnět, to je přesně jeden z těch bodů, o kterém píši... neočekávali jsme takový počet lidí, prostor jsme museli samozřejmě rezervovat předem. Měli jsme na výběr mezi dvěma řešeními a pro jedno se rozhodli, možná špatně, možná dobře... to druhé s sebou neslo zase jiná omezení, možná bychom obdrželi více kritiky při větší kapacitě, ale menším počtu míst na sezení, toť otázka.

    OdpovědětVymazat