pátek 29. července 2011

Kdy jste byli naposledy na testu?

Návštěva mého dobrého kamaráda Honzy v Amsterdamu mě přiměla přesně spočítat, kdy jsem byl naposledy na testu HIV? Jako příslušník rizikové skupiny (nerad bych zde teď však otevíral debatu, zda je moje zařazení správné či nesprávné, diksriminující nebo předpojaté: každý sexuálně aktivní člověk by měl dle mého názoru jít pravidelně jednou za rok na test a to bez ohledu na svoji sexuální orientaci a to i když žije v trvalém monogamním svazku a dodržuje zásady bezpečného sexu), ve které je v Holandsku pozitivních dle dostupných čísel přibližně 60% (u nás se zdá, že počet nakažených dokonce klesá, to je však způsobeno tím, že se bohužel méně testuje), se snažím chovat zodpovědně.

Výsledek mého počítání mi ukázal, že jsem již několik měsíců ve skluzu, začal jsem proto ihned po svém návratu řešit, kam se vydám, (anonymní) testování je dnes zvláště ve velkých městech již relativně dostupné. Velké díky patří České společnosti AIDS pomoc, díky její práci totiž může fungovat Dům světla, ve kterém mimo jiné anonymní testování také probíhá. V poslední době však byl skloňován (a kritizován) tzv. domací test (viz např. článek na iDNES.cz První domácí test HIV nesmí používat každý, varuje ministerstvo ze 4. ledna 2011), který jsem se rozhodl vyzkoušet.

První s čím musíte počítat je, že se jedná o úzkoprofilové zboží, nebudou jej proto mít s největší pravděpodobností v lékárně na skladě, v mém případě mi jej objednali do druhého dne za zálohu 200 Kč (konečná cena testu byla 444 Kč), což bylo velmi příjemné a profesionální. Soustrastný pohled paní lékárnice už tak profesionální nebyl, ale doporučení konzultovat výsledek s odborníkem či lékařem hodnotím velmi kladně (FYI: právě k absenci odborného dohledu směřuje většina výtek k testu, jeho výpovědní schopnost nebyla snad nikým zpochybňována).

Bálíček s testem jsem si spokojeně přinesl domů, sesbíral odvahu (bez trochy krve se to prostě neobejde) a začal rozbalovat. Kromě opravdu špatného českého návodu (je psaný miniaturním písmem, obrázky neodpovídají skutečnosti, popisky nesouhlasí s polepkami lahviček apod.), který se sice snaží být podrobný a možná splňuje všechny právní náležitosti, ale z pohledu uživatele je nepoužitelný, jsem nalezl miniaturní skalpel na jedno poużití, jakési lahvičky se záhadným obsahem, mističku pro smíchání čehosi s čímsi, dezinfekci a pipetku. Shrnuto a podtrženo, postupoval jsem dle popisu, rozbodal si prst, krev pipetou nakonec nabral, smíchal s jednou z lahviček, tu potom smíchal s jinou, potom to všechno slil do mističky, a nic se nedozvěděl :-(.

A jaké z toho plyne ponaučení? Uběhne ještě asi hodně času, než takovéto domací testy nebudou vyžadovat alespoň základní lékařské vzdělání, protože budou skutečně jednoduché a snadno použitelné, do té doby se proto prosím nechte pravidelně testovat v některém k tomu určeném místě.

I já si pro svůj výsledek budu muset zajít k odborníkům.

Posted from my iPad.



Žádné komentáře:

Okomentovat